Vážený čtenáři,
Vítejte na webových stránkách věnovaných Pražské pětce. Stránky vznikly v rámci výuky předmětu Tvorba tištěných médií Vyšší odborné školy publicistiky v Praze pod vedením PhDr. Šárky Kratinové a MgA. Ivana Vágnera.
Část pražských divadel, sdružujících se pod názvem ,,Pražská pětka“ šokovalo veřejnost svými hrami před rokem 1989 a šokuje i dnes. Plejáda známých tváří jako Jan Dvořák, Milan Šteindler, Boris Hybner, Tomáš Hanák, či Petr Čtvrtníček. V čem byli jiní? Jak se jim hraje dnes a co museli umělci snášet dříve. Jejich příběh se dočkal filmového zpracování pod taktovkou Tomáše Vorla.. Zajímá vás jak zparodovat budovatelské filmy? Jak se dostat na Karlštejn? A kdo je tajemný skřítek…? Odpovíme vám...
Přejeme příjemnou zábavu,
Vaše redakce
Retorický souboj
13. 4. 2008
Retorický souboj spočívá v tom, že naši spolužáci nám položili tři otázky týkající se Pražské pětky. Michal (náš grafik) se na ně následně snažil správně a výstižně odpovědět. Jak se mu to povedlo či nepovedlo posuďte sami.
Kdo jsme...?
13. 4. 2008
Z jakých členů se sestává naše redakce…? Kdo je šéfem a kdo pouhým červem plnícím úkoly šéfredaktora…? O redakci vážně nevážně...
Pro koho je naše periodikum...?
10. 4. 2008
V následujícím textu se Vám budeme snažit představit naše periodikum, věnované seskupení s názvem Pražská pětka.
Ema Černá
10. 4. 2008
Narodila se do doby, kdy na hranici stála Hitlerova vojska. Dospívala podle předem naplánovaných norem bolševické strany a své nejkrásnější herecké role dostala v městském divadle v Mostě. Přes nepřízeň doby, ve které žila, si tato krásná a sebevědomá žena zachovala svůj osobitý mírně ironický humor a životní nadhled. I když by dávno měla právo užívat si radosti důchodce, nadále se věnuje divadlu – hraje ho, vyučuje a píše o něm. Energie, která z ní vyzařuje, je pro všechny velkým přínosem.
Institut umění – Divadelní ústav (DÚ)
10. 4. 2008
Divadlo, fenomén, který má své kořeny v době, kdy lidé v maskách vyrobených z kůží a rostlin tancovali okolo ohňů a nejrůznějšími rituály se snažily uctít své bohy. Od té doby prošlo vývojem přímo úměrným s rozvíjením dovedností člověka. Žijeme v době, kdy nám světoví dramatici zanechali svá vrcholná díla, kdy nedocenění scénáristi čekají na svá ocenění a mladí dramatici na nás chrlí nové alternativní divadelní směry. Hlavním úkolem naší doby je zachovat velkolepé, průměrné i alternativní hry pro další generace.